Tužebník jilmový

Tužebník jilmový: přírodní aspirin, který nedráždí žaludek
Obsahuje stejnou účinnou látku jako jeho tabletový kolega, avšak narozdíl od něj zároveň hojí žaludek, rány i ledviny. V přírodě je hojný a nasbírat si jej můžete i sami. Je půvabnou květinou, krásně vypadá také v čerstvých i suchých vazbách.

Na vlhkých místech v okolí potoků, řek a vodotečí, v lužních lesích a na podmáčených lukách roste bylinka s něžným, bílým květenstvím, tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Botanik Karl Linné, který pojmenoval a roztřídil spoustu rostlin do dodnes platných uskupení, jej původně zařadil mezi tavolníky. Proto se dřívě jmenoval Spiraea ulmaria L. Je rozšířen po celé Evropě, u nás je hojný od nížin až po nižší horské polohy.

Jak jej poznat?
Tužebník je vysoká bylina, která dorůstá od 50cm až do výše dvou metrů. Z tlustého oddenku vyrůstá přímá, ve vrcholové části větvená lodyha nesoucí přetrhávaně lichozpeřené listy. Ty jsou na povrchu tmavozelené a lysé, naspodu bíle plstnaté. Květenstvím je hustý vrcholík s pětičetnými, bílými až nažloutlými kvítky. Plodem je šroubovitě stočená nažka.

Tužebník se množí rozrůstáním oddenku nebo nažkami, které šíří živočichové a voda. Opyluje jej hmyz. Foto Sten Porse

Účinky tužebníku
Tužebník by neměly užívat děti do tří let, astmatici a lidé alergičtí na salicyláty.
V minulosti byl tužebník velmi ceněn jako léčivá bylina a jeho význam díky návratu k přírodním léčivům znovu stoupá. Málokdo ví, že sloužil jako jeden ze zdrojů přírodních salicylátů – spireinů, ze kterých se v těle vytváří kyselina salicylová, kterou už desítky let známe pod jménem aspirin. Ostatně název léku byl vytvořen z původního latinského názvu tužebníku Spiraea. Aspirin a léky obsahující kyselinu salicylovou jsou již vyráběny uměle, ale proti tužebníku mají jednu velkou nevýhodu – ten má totiž vyrovnaný obsah dalších přírodních látek a proto nedráždí žaludeční sliznici, naopak ji hojí.

Kromě přírodních salicylátů obsahuje nať rostlinky flavonoidy, fenolické glykosidy, třísloviny a další léčivé látky.

Tužebník působí protizánětlivě, tlumí bolesti a snižuje horečku.
Je vynikajícím doplňkem k lékům používaným při poruchách trávení, překyselení žaludku a pálení žáhy.
Jeho antibakteriální a protizánětlivé účinky se využívají i k hojení ran – vnitřně jako podpůrná léčba žaludečních vředů, zevně se tužebníková droga užívá ke koupelím či obkladům špatně se hojících ran nebo jako součást hojivých mastí.
Působí rovněž jako antirevmatikum.
Doporučuje se i při zánětech ledvin, močových cest a močového měchýře.
Ve směsi s dalšími vhodnými léčivými rostlinami je ho možné užívat jako bylinkový čaj proti nachlazení.
Sběr a sušení
Čaje a masti s obsahem tužebníku jsou k dostání v lékárnách a prodejnách

přírodních produktů. Ale díky tomu, že jde o rostlinku běžně rozšířenou na vlhkých místech, můžeme si ji nasbírat sami. Sbírá se kvetoucí nať nebo pouze květy, v červenci i srpnu. Ihned je sušíme ve stínu, nebo uměle při teplotách do 40 °C.

Tužebník ve váze nahradí šater (nevěstin závoj)
Tužebník je ceněnou léčivkou, ale je zároveň velmi půvabnou rostlinkou, kterou v době květu můžeme uplatnit v romantických květinových vazbách. Obzvláště krásně působí v kombinaci s květy růží. I po odkvětu, ještě než malé nažky v květenství začnou opadávat, můžeme celou rostlinu usušit a použít do suchých vazeb.