Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie

(Cranio-Sacral Therapy = CST).

Kraniosakrální terapie je metoda ovlivňující psychický i fyzický stav každého jednotlivce, při které se pracuje s kraniosakrálním rytmem člověka a místy blokád, které brání pravidelným pohybům části těla vycházejících z tohoto rytmu. Tento rytmus (obvykle 8-12 pulsů/min) patří ke třem základním rytmům člověka (vč. srdečního a dechového) a zásadním způsobem ovlivňuje naši psychickou i fyzickou kondici.

Název metody je odvozen od spojení slov cranio = lebka a sacrum = křížová kost. Kraniosakrální systém je tedy tvořen mozkem a míchou, které jsou chráněny po celé ploše mozkovými plenami a omývány mozkomíšním mokem - kapalinou, která mozek i míchu vyživuje i detoxikuje. Mozkomíšní mok je v pravidelných intervalech vyráběn a vstřikován do systému (skrze mozkové komory) a následně vstřebáván tak, že se střídavě zvětšuje a zmenšuje jeho objem, což je umožněno nepatrnými pohyby lebečních kostí a pružností celého tlakového systému. Kraniosakrální rytmus se tedy projevuje velmi jemnými, pomalými a pravidelnými pohyby lebečních kostí, celé páteře a kosti křížové a následně i dalších připojených kostí.

Blokády a narušení tohoto rytmu (který je jinak nezávislý na našem vědomí a fyzické zátěži) vznikají jednak fyzickým způsobem (úrazy, operace, léky a drogy, zátěžové vlivy na pozice a držení těla apod.), ale rovněž psychickými šoky a traumaty (psychosomatika). Pokud jsou jednotlivé kosti třeba i částečně nepohyblivé, jsou stlačeny, tak ve své funkci je omezen mozek a mícha a tím je ovlivněno fungování orgánů v těle, jejichž funkci utiskované části mozku a míchy řídí. Zároveň pokud se nepohybují volně lebeční kosti, nemůže se pohybovat mozková plena, a tím dochází k zablokování páteře. Nebo naopak: dojde-li k zablokování páteře, nemůže se pohybovat mozková plena a pak je omezen i pohyb lebečních kostí a fungování mozku. Techniky kraniosakrální terapie umí odstranit bloky v popisovaném systému.

Základy pro tuto metodu položili američtí lékaři - osteopat William Garner Sutherland a Dr. John Upledger - americký chirurg a osteopat, který vyvinul techniky komplexního ošetření kraniosakrálního systému. Ing. T. Půlpán absolvoval výcvik v této metodě u německého terapeuta Ulricha Hesseho (viz foto níže).

Při ošetření leží klient na lehátku oblečen, obvykle na zádech a ošetřující pracuje většinou jen kontaktem a lehkým tlakem či tahem. Vlastní jedno standardní ošetření trvá cca 50-70 min. Součástí ošetření je však rovněž bývá konzultace-pohovor o potřebách a pocitech klienta před a po ošetření či jiná poradenská činnost, takže celková doba setkání obvykle činí cca 60-90 min. Lze rovněž pracovat intenzivněji ve větších blocích - obvykle trvajících 125-180 min. Je možné docházet nepravidelně jen na solitérní ošetření, ale pro efektivnější a hlubší práci (v níže uvedených oblastech) se doporučuje série 6-12 ošetření v cca týdenních intervalech. U závažnějších případů je dobré počítat i s větším počtem ošetření.

 

Velmi dobrých výsledků dosahuje tato metoda v následujících oblastech:

  • Psychické i fyzické napětí, stres, poruchy koncentrace, autismus, dyslexie, podpora při léčbě závislostí
  • Bolesti zad, skolióza, bolesti hlavy a krku, bolesti žaludku a břicha, problémy s dechem, astmatem, alergií, potíže s artikulací, koordinací pohybu, bolesti kloubů…
  • Problémy se zrakem a sluchem, tinitus -zvonění v uších, záněty, záněty dutin, šilhavost, tiky
  • Nespavost, neklid, strachy a úzkosti, deprese, emoční labilita, hyperaktivita, chronická únava…
  • Posílení celkové imunity organismu, životní vitality a libida, problémy s otěhotněním, impotencí,…
  • Poúrazová a pooperační ošetření. Ošetření lebky novorozenců.
  • Metoda má silný relaxační až meditativní efekt a je rovněž vhodná jako součást práce na svém sebepoznání a seberozvoji